Co je Feldenkraisova metoda
Otcem metody je Moshé Feldenkrais (1904–1984) – inženýr, fyzik, vědec a také celoživotní milovník pohybu a bojových umění. Ve své práci propojoval poznatky z mnoha oblastí a intenzivně se zajímal o to, jak se člověk učí, jak vznikají naše pohybové návyky a jak je možné je měnit.
Pozoroval také přirozený vývoj dítěte – způsob, jakým se dítě učí pohybovat nikoli podle návodu, ale prostřednictvím zvědavosti, zkoušení, vnímání a objevování vlastních možností.
Na těchto principech postupně vytvořil metodu, která nepřistupuje k pohybu jako k mechanickému cvičení, ale jako k procesu učení.
Pohyb jako cesta k učení
Feldenkraisova metoda využívá jemný, pomalý a vědomý pohyb. Nejde v ní o výkon, posilování ani o dosažení „správného“ pohybu.
Naopak.
Dává nám prostor vnímat rozdíly, zkoušet různé možnosti a objevovat, jak můžeme něco udělat snadněji, příjemněji a s menším úsilím.
Náš nervový systém se díky zkušenosti neustále učí a mění. Schopnost mozku a nervového systému přizpůsobovat se a vytvářet nové způsoby organizace dnes spojujeme s pojmem neuroplasticita.
Feldenkrais ve své práci využíval princip učení prostřednictvím zkušenosti dávno předtím, než se neuroplasticita stala běžnou součástí našeho uvažování o mozku.
Nejde jen o pohyb
Když objevíme nový způsob pohybu, nemusí se změnit pouze samotný pohyb.
Může se změnit také způsob, jakým vnímáme své tělo, své možnosti a sami sebe.
Feldenkrais pro způsob, jakým sami sebe vnímáme a podle tohoto vnímání také jednáme, používal pojem sebeobraz.
A právě zde se otevírá jedna z nejzajímavějších otázek jeho metody:
Pokud jednáme v souladu se svým sebeobrazem, do jaké míry můžeme tento sebeobraz sami měnit?
Odpověď nemusíme hledat jen přemýšlením.
Můžeme ji začít objevovat vlastní zkušeností a pohybem.